Celoškolní projekt "Kde domov můj" 

Navigace: Úvod / Škola / Projekty / Projekt 17/18


Kalendář akcí

Projekt „Kde domov můj“ očima ředitele školy

Máme za sebou další z celoškolních projektů, tentokrát na téma „Kde domov můj“. Zvolené téma poskytovalo široké možnosti, jak je uchopit. A některé třídy se pustily do vskutku netradičního pojetí…

Ať chceme nebo ne, žijeme v globálním světě, a tak není překvapením, že se řada tříd nebo skupin nenechala „spoutat“ naším kladenským či českým prostorem, ale zvolila si jako domov naši planetu Zemi. Někde se pustili do srovnání, kde se žije lépe, jinde se věnovali historii a památkám a někde preferovali až encyklopedické informace. Všude ale rozehrála své struny fantazie, ať už se opírala o fakta, nebo sny.

Zpracování třídy volily také různé – všude žáci sice vytvořili mnohdy velmi zdařilé plakáty či obrázkové panely, ale ty byly vesměs doprovázeny prezentacemi s komentáři. A leckde jsme mohli vidět i krátké scénky, praktické ukázky nebo dokonce hry. Ocenění za nápady zaslouží všichni, ale opravdu cenné prezentace připravili Ti, kdo během nich dokázali zapojit všechny návštěvníky, případně jejich podstatnou část. Ani to však nebylo ojedinělé, naopak.

Rád bych vyzdvihl to, že z práce tříd nebo skupin ve třídách bylo sice vidět, že se nezapojili všichni žáci stejně intenzivně, ale nakonec drtivá většina přiložila ruku k společnému dílu a mezi nimi i ti, kteří ve škole musejí obvykle překonávat při své práci značné překážky. Fajn je, že se je třídním učitelům povedlo zapojit do projektu tak, aby mohli využít své silnější stránky.

Součástí projektu byly různé výlety a exkurze, ať už za nimi žáci se svými učiteli mířili u nás v Kladně, nebo se za nimi rozjeli třeba do Prahy a okolí, nebo dokonce do Plzně. Z informací po návratu mám dojem, že se exkurze velmi líbily a děti z některých byly přímo nadšené.

V neposlední řadě musím (a chci) vyzdvihnout práci kolegyň a kolegů, třídních učitelek a učitelů, a všech zapojených vyučujících. Realizace podobných projektů je organizačně, psychicky i fyzicky extrémně náročná. Rozhodně o dost náročnější než rutinní výuka. Proto mě docela pobavilo, když se ke mně dostal názor někoho z rodičů, že projekty děláme proto, že se nám nechce učit. Podobné projekty nám totiž dávají možnost více zapojit žáky do samostatné i týmové práce, jít do větší hloubky tam, kde to sami žáci považují za zajímavé, ale také je přivést k informacím, znalostem i dovednostem, na něž v běžné výuce nezbývá čas. Díky projektům plníme nejen obsah některých oborů, ale také průřezová témata, která se
jinam hůře zařazují.

Závěrem se sluší dodat, že projekt dopadl velmi dobře. Že díky úsilí našich žáků a zejména díky pomoci a vedení našich kantorek a kantorů splnil cíle, které jsme si od něj slibovali. Byli to oni, kdo neváhali se svými žáky vyrazit i na místa, kam by se s rodiči jen stěží podívali, protože se to soukromým osobám třeba ani neumožňuje, nebo chybí čas. Můžeme jen doufat, že si děti z projektu odnesly nevšední zážitky a poznatky, které se jim v životě mohou k lecčemu hodit.

Prosinec 2017

Jaroslav Feřtek


Fotogalerie